/:

G

C

G

D

:/

předehra

G

C

D

G

C

G

C

Kůň bílý 

pádí 

vlaku 

vstříc,

G

D

A

D

já nasta

vuji 

větru 

líc,

C

D

Em

tvůj kůň se 

žene blíž a 

blíž,

C

G

D

G

C

G

D

jen chvíli, 

už mě 

uvi

díš.

Zas na rtech cítím slaný žár

i chuť tvé touhy, vzdechů pár.

A známá vůně zavane

sem skrze vlasy zcuchané.

To loňské léto - moře, jas

a modré světlo zpod tvých řas,

tvé ruce láskou zjemnělé

mě pořád pálí po těle.

Když oheň zhasne, zbývá dým

a racek s křídlem zlomeným,

co loď tvou dlouho provázel

a křičel, když jsi odcházel.

Kůň bílý cval svůj otáčí,

však stovkám koní nestačí,

to přece kdekdo z města ví,

že tenhle vlak tu nestaví.

Tak odpusť mi můj telegram,

zas ty teď budeš víc než sám,

v tvé hlavě vzňal se plamínek

a sletoval drát vzpomínek.

Kůň bílý mizí v stopách mých

jak letní víno, letní hřích.

Snad váháš nad tím, co já vím,

že srdcem tvým jen projíždím.

A

C

D

Em

G